Je čarodějnictví jen pro vyvolené?

   Tento článek je jen takovým mým zamyšlením bez nutnosti najít jasnou odpověď.

Malé zamyšlení nad velkým tématem

  Ráda bych se podělila o svůj pohled kvůli tomu, že je zbytečně moc toho, kdy vzniká potřeba čarodějnictví jasně definovat, škatulkovat a omezovat. Někdy dokonce přichází touha povyšovat se, dělat ze sebe něco víc a přesvědčovat ostatní o tom, že je tento způsob prožívání života jen pro ty, kteří mají speciální nadání, jsou předurčení ovládat magickou moc, mají to v rodině apod.
 
 Definice nám usnadňují pochopení dané věci, to bez debat, čarodějnictví si z velké části definujeme skrze pocity a prožitek, už z podstaty proto žádná jedna definice vzniknout nemůže. Docela přínosné je přidávání ke slově "čarodějnice" nějaké přívlastky, které ostatním usnadní poznání toho, co nás na čarodějnictví nejvíce zajímá. V mém případě zelená čarodějka. Tato škatulka by nás ovšem neměla začít omezovat a bránit nám se rozvíjet i v oblastech, které s ní nesouvisí, pokud nás to přesto láká.

  Pokud má někdo dar věštění, léčení nebo je různě senzibilní, může tuto schopnost skrze čarodějnictví hlouběji rozvinout. Jakýkoliv dar ovšem zaujímá v našem životě samostatné postavení. Můžeme ho využívat i bez zájmu o čarodějnictví.
  Pokud nás věštění láká a nemáme pocit, že k tomu máme nadání, neznamená to, že se tomu nemůžeme věnovat a zkusit si tuto schopnost vlastním úsilím vypěstovat.

  Zároveň můžeme být zdánlivě úplně obyčejným člověkem, a přesto se s radostí vydat po čarodějnické cestě. Tato cesta nebo možná jakási forma vnímání světa a práce s energií, je otevřená bez rozdílu všem.
  Je ovšem na každém z nás, jestli nás přitahuje a chceme se po ní vydat. Pokud se rozhodneme, že ano můžeme po této cestě běžet a mít chuť do sebe nasáknout všechny možné vjemy a informace, které nám nabízí. Také ovšem nemusíme mít chuť vůbec nikam spěchat a bude nám příjemné se posadit u prvního stromu, který potkáme a zůstat tam.
 Proto je v pořádku, pokud nás v praxi plně naplňuje jen pálení vykuřovadel, tvorba lunární vody a pobyt v přírodě a není to něčím méněcennějším oproti vytváření složitých rituálů, vykládání tarotu a astrálnímu cestování. Pokud nám to, co děláme, přináší spojení s naším vnitřním světem, světem okolo nás a přináší radost, tak to je vždy to nejlepší, co můžeme právě teď dělat.

  Je možné, že nám po čase nebude stačit to, co děláme a budeme se chtít posunout někam dál, získat víc informací, víc se toho naučit o živlech, bylinách, kamenech, prozkoumat různé magické techniky, zařadit do své praxe práci s božstvy, slavit Kolo roku, věnovat se vizualizaci, meditaci a celkovému seberozvoji. K získání znalostí tu je mnoho knih, tvorby ostatních čarodějek či mágů a dalších i naše vlastní praxe a zkušenosti.
 Člověk se stále ve svém životě posouvá a vyvíjí, stejně tak se i praxe většiny čarodějek posouvá a po čase si každá najdeme to pravé, co nás naplňuje a baví.

Čarodějnictví pro všechny

  Malá anketa, kterou jsem dávala na Instagram, mi ukázala, že si mnoho z nás vlastně není jistá. Zároveň i odpovědi ano, ne se objevily ve vyrovnaném zastoupení. Tímto bych chtěla moc poděkovat všem, kteří jste věnovali čas a podělili se se mnou o své myšlenky.

Co je vlastně čarodějnictví?

  Je jen na nás, jestli čarodějnictví vnímáme jako spojení s přírodou, je součástí naší víry, způsobu života nebo jen zpestřením, kterému se věnujeme jednou za čas. Nezáleží na tom, kolik jsme přečetli knih, i když ty mnohdy zodpoví mnoho otázek, na které bychom jinak hledali odpovědi mnoho měsíců i let. Nezáleží ani na tom kolik máme pomůcek a jaké nosíme oblečení.

  Pro mě je hlavním smyslem čarodějnictví vytvořit si spokojený život ve spojení s matkou zemí. Někdo vidí v čarodějnictví smysl ten, že ho využije k tomu, aby ubližoval ostatním nebo pro sebe získával výhody. I to je jedna z možností. Všechny naše kroky spouští reakci v závislosti na tom jací jsme. Bez zla by tu nebylo dobro a zároveň nikdy nemůžeme čekat, že za naše zlo dostaneme odměnu v podobě dobra. Je naší svobodnou vůlí ostatním pomáhat, ale i škodit. Čarodějnictví je ve své podstatě neutrální. Stejně tak jako propiska nebo nůž. Propiskou můžeme napsat krásný román, ale i někomu vypíchnout oko. Nožem můžeme nakrájet večeři pro svou rodinu, nebo je s ním pořezat. Vše je vždy v naší moci, jak se rozhodneme svou vlastní vůlí a jaké si v životě vytvoříme hodnoty.

  Je dost pravděpodobné, že se dříve či později setkáme s někým, kdo čarodějnictví využívá tak, jak se nám nelíbí. Musíme mít na paměti, že to je jeho svobodná vůle. Pokud nám ovšem začne říkat, že to co děláme my, čarodějnictvím není, i když my v sobě cítíme, že ano a umíme si to uvnitř sebe obhájit. Tak není důvod s takovým člověkem debatovat a lepší je svůj pohled nasměrovat tam, kde nám je dobře. Stejně jako si nerozumíme s každým člověkem v práci nebo ve škole, ani s každou čarodějkou nenajdeme vždy společnou řeč. Je to v pořádku. Každá máme svůj specifický pohled, je skvělé se vzájemně inspirovat a já si vždy cením toho, když mi někdo tu svou cestu ukáže a vezme mě po ní na procházku.

  Občas můžeme mít pocit, že musíme někoho varovat nebo ho zachraňovat proti jeho vůli, pokud dělá něco (podle nás) špatně nebo nebezpečného. Pravděpodobně se můžeme vždy zeptat, jestli chce slyšet náš názor. Pokud cítíme, že bychom svou obavu měli říct nahlas, řekněme jí. Zároveň je podle mě dobré se stále držet v myšlenkách toho, že jsme si všichni rovni. Role vůdce či učitele může být pro někoho velmi lákavá, pro někoho jsou tyto role to pravé a naplní ho, někdo se kvůli tomu stane zajatcem vlastního ega. Opět je to naše svobodně zvolená cesta, jen je možná občas dobré se podívat do sebe a zhodnotit, jak na nás tato role působí.
  Sama jsem měla jeden čas velký problém s tím, že jsem měla chuť stále poučovat, pochopila jsem ovšem, že mé znamení Lva je pro roli učitele až moc kruté a nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat bylo začít opravdu silně pracovat na pokoře. Bylo těžké překonat svou pýchu, ale jsem za ty zkušenosti ráda, i když mi to někdy ještě ujede. Mám kolem sebe naštěstí dobré kamarády, kteří mi dají rychle najevo, že se chovám jako hlupačka. Sebereflexe je jedno z nejlepších kouzel, které jsem se na své čaro cestě naučila a stále učím.

Řemeslo, další možný pohled na čarodějnictví.

  Čarodějnické řemeslo je prostě jen zajímavým a zvláštním řemeslem. Někdo pro něj bude mít větší nadání, někdo menší. Pokud mě baví malovat, tak mi přece nikdo nemůže malování zakázat, jen protože nemám dost velký talent. Který stejně z velké části mohu svou pracovitostí a pílí dostat na velmi dobrou úroveň. Čím hlouběji a déle budeme s tímto řemeslem pracovat, tím se toho více naučíme a prohloubíme mnoho dovedností podle svého přání a touhy.

  Sama obdivuji ty, kteří jsou šikovnější, mají úžasné nápady, rozmanité schopnosti a jsou mnohem více inteligentní než já. Znamená to ovšem, že jsem horší? Neznamená. Přišla bych si horší, kdybych se vykašlala na svůj vlastní seberozvoj, jen kvůli tomu, že jsou ostatní lepší. Naopak jsem za všechny ty úžasné čarodějky kolem sebe velmi vděčná, protože mi toho už tolik předaly a naučily.
  Vím, že v některých směrech nebudu nikdy tak dobrá, jako ostatní, proto svou pozornost z velké části zaměřuju na to, co mě nejvíc naplňuje, jde mi to a vidím v tom svou budoucnost.

Vývoj

  Je dost možné, že jsem sama někdy někoho přesvědčovala o tom, co je a co není čarodějnictví. Jsem ale ráda, že jsem na sobě nepřestala ve svém vlastním seberozvoji pracovat a došly ke mně nakonec tyto myšlenky, které s vámi nyní sdílím.

 Proto je podle mě (a samozřejmě se najde mnoho těch, kteří to tak nevidí), čarodějnictví opravdu otevřené všem. Někdo postupem času zjistí, že to není nic pro něj. Někdo v tom najde smysl života a pro někoho to bude zajímavým koníčkem. I to je podle mě v pořádku. Párkrát jsem se setkala už s tím, že tento můj názor je brán jako něco, čím čarodějné řemeslo urážím. Uraženě se může leda tak cítit někdo, kdo není sám se sebou spokojen a má potřebu vytvářet pravidla, zákazy a povyšovat se nad ostatními. A popravdě, tito lidé jsou přesně ti, které na své cestě nepotřebuji.

 Doufám, že vám má úvaha přinesla zajímavé zamyšlení a budu ráda, pokud mi třeba napíšete váš pohled. Přišlo mi už několik zpráv, které jsou úplným opakem toho, co tu píšu já a je pro mě obohacující slyšet i tyto názory. Každý jsme opravdu jiný a zároveň jsme stále všichni lidé, i čarodějky jsou obyčejní lidé, tak se všichni opatrujte a brzy zase na těchto stránkách naviděnou, moc si vážím toho, že to tu čtete.
S pozdravem Markéta alias zelená čarodějka